Když se řekne Tomáš Garrigue Masaryk, většině lidí se vybaví první prezident Československa. Jeho život ale nebyl jen o prezidentském úřadu, politice a slavnostních projevech. Masaryk pocházel z poměrně skromných poměrů, miloval koně, rád četl a přemýšlel o světě kolem sebe. Nebál se vystoupit proti většině, když měl pocit, že pravda stojí na jeho straně. Jaký vlastně byl člověk, kterému se říkalo „Tatíček Masaryk“? Přinášíme 20 zajímavostí z jeho života, které nejspíš ve školní učebnici nenajdeš.
1.Narodil se jako syn kočího a kuchařky
Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Jeho rodina nepatřila k bohatým vrstvám společnosti.
Jeho otec Josef pracoval jako kočí a matka Terezie byla kuchařka. Masaryk tak vyrůstal v prostředí, kde se muselo na živobytí poctivě pracovat. Přestože neměl od narození žádné výsadní postavení, měl velkou chuť učit se a vzdělávat.
2.Jako mladík se učil kovářem
Masaryk se v mládí dostal také ke kovářskému řemeslu. Nějaký čas se učil pracovat v kovárně a poznal tak skutečně náročnou manuální práci. Jeho život ale nakonec zamířil úplně jiným směrem. Stále více ho zajímaly knihy, filozofie, historie a otázky týkající se společnosti. Uvědomil si, že se chce dál vzdělávat. Pokračoval proto ve studiu a později se stal profesorem filozofie.
3.Ve škole se dostal do problémů kvůli svým názorům
Masaryk už jako mladý člověk rád přemýšlel o věcech do hloubky a nebál se říct vlastní názor. Zajímalo ho náboženství, filozofie i otázky o tom, jak by měl člověk žít. Kvůli svému kritickému přístupu se dostal do konfliktu s některými učiteli. Během studia například odmítal přijímat některé věci jen proto, že je někdo prohlásil za pravdu. Chtěl jim sám porozumět a najít pro ně důvody. Tento způsob přemýšlení ho provázel celý život.
4.Jeho manželka se jmenovala Charlotta
V roce 1878 se Masaryk oženil s Američankou Charlottou Garrigue. Poznali se během jeho pobytu v zahraničí a jejich vztah byl založen také na společných zájmech a hodnotách.
Charlotta pocházela z dobře situované americké rodiny a byla vzdělaná a samostatná. Po svatbě přijal Masaryk její příjmení jako své druhé jméno a začal používat jméno Tomáš Garrigue Masaryk.
5.Jeho žena měla na jeho život velký vliv
Charlotta nebyla jen manželkou známého politika. Sama měla vlastní názory, zajímala se o kulturu, vzdělávání i společenské otázky. Masaryk s ní proto často diskutoval o věcech, které řešil ve svém profesním i veřejném životě. Jejich vztah byl založený na vzájemném respektu a partnerství. Charlotta také podporovala myšlenku většího zapojení žen do společnosti.
6.Měli spolu čtyři děti
Tomáš a Charlotta Masarykovi měli čtyři děti – Alici, Herberta, Jana a Olgu. Rodina žila v době, kdy se Masaryk věnoval profesuře, politice a později práci spojené se vznikem Československa. Jejich děti tak vyrůstaly v prostředí plném knih, diskusí a společenského dění. Dcera Alice se později výrazně zapojila do veřejného života a stala se první předsedkyní Československého červeného kříže. Syn Jan se stal významným diplomatem a po vzniku Československa působil také jako ministr zahraničních věcí.
7.Masaryk nebyl od začátku prezidentem
Než se Masaryk stal politikem a prezidentem, byl především učitelem a profesorem filozofie. Působil na univerzitě a věnoval se vědecké a publikační práci. Psal knihy, články a zabýval se nejrůznějšími společenskými otázkami. Postupně se začal více zapojovat také do politiky. Zajímal se například o otázky demokracie, náboženství, vzdělávání nebo postavení národů v Rakousku-Uhersku. Jeho cesta k prezidentskému úřadu tedy nebyla rychlá ani jednoduchá.
8.Nebál se říct svůj názor, i když nebyl populární
Masaryk se během života několikrát dostal do situace, kdy se postavil proti názoru většiny. Nevadilo mu, že tím může přijít o popularitu nebo si znepřátelit část veřejnosti.
Známým příkladem byla takzvaná hilsneriáda. Masaryk se tehdy postavil proti antisemitským předsudkům, které doprovázely případ Leopolda Hilsnera. Požadoval, aby se o jeho vině rozhodovalo podle důkazů, a ne podle předsudků vůči Židům. Kvůli svému postoji se stal terčem ostré kritiky. Přesto svůj názor nezměnil.
9.Pomáhal odhalovat pravdu o Rukopisech
Masaryk se zapojil také do známého sporu o pravost Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského. Tyto texty byly považovány za velmi staré české literární památky. Někteří lidé je vnímali jako důkaz slavné české minulosti. Postupně se ale objevily pochybnosti, zda jsou skutečně tak staré, jak se tvrdilo. Masaryk podporoval vědecké zkoumání jejich pravosti. Kvůli tomu se dostal do sporu s lidmi, kteří považovali kritiku Rukopisů za útok na české vlastenectví.
10.Během první světové války bojoval za vznik samostatného státu
Když v roce 1914 začala první světová válka, Masaryk začal pracovat na myšlence samostatného státu Čechů a Slováků. Postupně se rozhodl odejít do zahraničí, protože doma by jeho činnost byla nebezpečná. Spolu s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem začal organizovat zahraniční odboj. Jejich cílem bylo přesvědčit velmoci, že Češi a Slováci mají mít vlastní stát. Masaryk během války cestoval a jednal s politiky v různých zemích. Nebyla to jednoduchá práce a dlouho nebylo jisté, zda se jeho plán podaří. Nakonec ale v roce 1918 vzniklo samostatné Československo.
11.Cestoval pod falešnými jmény
Masarykova činnost během první světové války byla natolik citlivá, že musel být při cestování velmi opatrný. Rakousko-uherské úřady jeho působení v zahraničí sledovaly a považovaly ho za svého nepřítele. Při některých cestách proto používal falešné doklady a různá jména. Cestování v té době navíc nebylo ani zdaleka tak jednoduché jako dnes. Přes hranice se muselo často procházet složitými kontrolami. Masaryk tak riskoval vlastní bezpečnost, protože chtěl získat podporu pro vznik samostatného státu.
12.Potkal se s významnými světovými politiky
Během první světové války se Masaryk setkával s řadou významných politiků a diplomatů. Jeho cílem bylo vysvětlovat situaci Čechů a Slováků a získat podporu pro vznik nového státu.
Jednal například ve Velké Británii, Francii, Rusku a Spojených státech. Musel přitom přesvědčovat lidi, kteří o českých zemích a Slovensku často věděli jen velmi málo. Masaryk proto vysvětloval historii českých zemí i své představy o budoucím státě. Velmi důležitou součástí jeho práce byla také spolupráce s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Jejich společné úsilí pomohlo získat pro československou věc podporu spojeneckých zemí. Diplomatická práce v zahraničí byla jedním z důležitých kroků na cestě ke vzniku Československa.
13.Jednal s americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem
Spojené státy byly pro vznik Československa velmi důležité. Masaryk proto během svého pobytu v Americe usiloval o podporu tamní vlády a veřejnosti. Setkával se s významnými představiteli a vysvětloval jim své představy o budoucnosti střední Evropy. Důležitou osobností byl americký prezident Woodrow Wilson. Masaryk se snažil získat jeho podporu pro právo národů rozhodovat o vlastní budoucnosti. V Americe také podepsal Pittsburskou dohodu, která se týkala společného státu Čechů a Slováků. Masaryk se nakonec do nově vzniklého Československa vrátil jako jeho budoucí prezident.
14.Československo vzniklo 28. října 1918
Rok 1918 přinesl konec první světové války a také rozpad Rakouska-Uherska. Pro Čechy a Slováky to znamenalo možnost vytvořit vlastní stát. Dne 28. října 1918 bylo v Praze vyhlášeno samostatné Československo. Masaryk byl v té době stále v zahraničí a do Prahy se vrátil až v prosinci. Ještě před jeho návratem byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem republiky. Vznik Československa nebyl dílem jediného člověka. Podíleli se na něm také Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik, domácí odboj, českoslovenští legionáři a mnoho dalších lidí.
15.Prezidentem byl čtyřikrát
Masaryk se stal prvním prezidentem Československa v listopadu 1918. Ve funkci zůstal až do roku 1935. Během této doby byl prezidentem zvolen celkem čtyřikrát. Poprvé byl zvolen v roce 1918, poté v letech 1920, 1927 a 1934. Jeho poslední volební období už bylo poznamenáno vysokým věkem a zdravotními problémy. V roce 1935 proto na funkci prezidenta rezignoval. Jeho nástupcem se stal Edvard Beneš.
16.Říkalo se mu „Tatíček Masaryk“
Mezi částí obyvatelstva se pro Masaryka vžil přezdívka „Tatíček Masaryk“. Měla vyjadřovat jeho postavení zakladatele nového státu a respekt, který k němu někteří lidé cítili.
Masaryk byl často zobrazován jako starší muž s bílým knírem a v elegantním oblečení. Velmi známé byly také jeho fotografie na koni. Přezdívka „Tatíček“ ale neznamenala, že by ho všichni obyvatelé Československa bezvýhradně obdivovali. I během jeho prezidentství existovali lidé, kteří s jeho názory nesouhlasili.
17.Miloval koně
Masaryk měl velmi rád koně a jízda na koni patřila mezi jeho oblíbené aktivity. Na koni jezdil už předtím, než se stal prezidentem. Později se jeho fotografie na koni staly jedním z typických obrazů prvního československého prezidenta. Jezdil například v okolí lánského zámku, kde trávil část svého času. Jízda na koni pro něj nebyla jen slavnostní záležitostí. Měl rád pobyt venku a pohyb. V Lánech se také rád procházel a trávil čas v přírodě.
18.Na Hradě nebyl typickým „sedícím prezidentem“
Masaryk měl rád pohyb a pobyt v přírodě. Když to jeho povinnosti dovolovaly, rád vyrážel na procházky nebo na koni. Velkou část svého času trávil také v Lánech, kde se nachází prezidentské sídlo. Lány si oblíbil a postupně se staly místem, kde mohl alespoň na chvíli uniknout od pražského politického života. Nebyl tedy prezidentem, který by trávil veškerý čas pouze za pracovním stolem.
19.V roce 1935 abdikoval
Masaryk byl prezidentem až do roku 1935, kdy se rozhodl ze zdravotních důvodů abdikovat.
Bylo mu tehdy 85 let a jeho zdravotní stav už mu nedovoloval pokračovat v náročné prezidentské práci. Jeho nástupcem se stal Edvard Beneš, který předtím působil jako ministr zahraničí. Masaryk se po odchodu z prezidentského úřadu stáhl z veřejného života. Zůstal ale významnou osobností, kterou lidé sledovali a respektovali. Poslední roky života strávil především v Lánech. Zemřel 14. září 1937 ve věku 87 let.
20.Jeho odkaz žije dodnes
Masaryk zemřel už před desítkami let, jeho jméno ale z českého veřejného prostoru nezmizelo. Dodnes po něm najdeme pojmenované ulice, školy, náměstí i různá veřejná místa. Připomíná se především jeho role při vzniku Československa a jeho důraz na demokracii, vzdělání a odpovědnost.








